Jak IoT senzory v kontejnerech na textil ušetřily třetinu nákladů

Náklady na svoz nižší o 30 %

KlokTex je společnost, která se věnuje sběru použitého textilu a obuvi, a přitom úzce spolupracuje s Klokánkem, organizací, která pomáhá dětem v nouzi. Společnost musí zajistit svoz odevzdaného textilu z více jak tisíce kontejnerů s logem Klokánka, které jsou rozmístěny ve městech a obcích po celé České republice.

Efektivita svozu je klíčová, každé vyprázdnění bedny, i když je plná jen částečně, zabere mnoho času a auta se pak vrací pozdě večer a poloprázdná. Zjistit, jak jsou kontejnery plné před tím, než jsou naplánované trasy svozu je tedy naprosto klíčové, říká Václav Kožený ze společnosti Sensority, která se postarala o technologické řešení tohoto projektu. „Začali jsme nejprve pilotním projektem s několika senzory, který jsme následně rozšířili a postupně osadili kontejnery po celé republice. Podle zaplněnosti se pak začaly dynamicky upravovat trasy a jezdit jen tam, kde to dává smysl. Díky tomu jsme dosáhli zkrácení doby výjezdů a zvýšili naplněnost aut. Náklady na svoz se snížily o třicet procent a počet výjezdů se snížil na polovinu,“ vypočítává přínosy Václav Kožený. Původně byly okruhy naplánované napevno, podle zkušeností, ale realita byla často jiná.

Ukázka rozmístění kontejnerů

Pilot na stovkách kontejnerů

Popud k tomu, aby se začala využívat moderní technologie, dal sám KlokTex: „K nasazení řešení dal podnět náš zákazník. Je to dynamická a moderní firma, která hledá nové způsoby a technologie, jak zefektivnit provoz, aby zbylo více prostředku pro potřebné. Nevyhovující situaci se snažili řešit. Vyzkoušeli několik konkurenčních řešení, a nakonec zvolili to naše, které se v testech ukázalo jako jednoznačně nejspolehlivější a nejpřesnější.“ konstatoval Václav Kožený.

Implementace probíhala postupně. Nejprve se pár měsíců na několika zařízení otestovala funkčnost i ve velmi komplikovaných podmínkách, jako například v podzemních garážích, v místech, kde je velmi špatný signál. Testovalo se, zda zařízení vysílá a měří tak, jak mají a zda budou naměřené hodnoty odpovídat skutečnosti. Když se potvrdilo, že vše funguje spolehlivě, došlo k rozhodnutí rozšířit testování na pilotní projekt, kdy se osadilo několik celých tras a následně se zkoumalo, zda dokážou na těchto trasách dosáhnout úspory. Pilotní provoz byl po třech měsících vyhodnocen kladně a čidla se začala osazovat do zbylých kontejnerů.

Náhled do aplikace ukazuje křivku zaplnění v čase. Zdroj: Sensority

Měří se laserem

Sensority se postarala o komplexní řešení na bázi IoT: „Máme kompletně vlastní senzory, které jsou připojené do sítě NB-IoT s vynikajícím pokrytí. Další podstatnou komponentou je infračervený laser. Používají se různé způsoby měření, třeba radar nebo ultrazvuk. My používáme laser, protože má nejmenší spotřebu, můžeme měřit velice často a v komplikovaných podmínkách. Senzory navíc umožňují měření teploty, což využíváme k detekci požáru. Stane se, že kontejner občas nějaký vandal zapálí. Není to naštěstí příliš časté, ale párkrát se to už stalo.

Implementovali jsme i akcelerometr, díky čemuž umíme detekovat také pád. Někdy kontejner může shodit vítr a my tak dokážeme říct, že se kontejner převrátil. Nejde tedy jen o měření zaplnění,“ prohlásil Václav Kožený. Zaplněnost se měří ve stanovených intervalech, které může uživatel měnit: „Standardně nastavujeme měření na každých deset minut a data se odesílají jednou za dvě hodiny, nebo dříve pokud k velké změně, která je opět uživatelsky definovatelná. Data odcházejí na naše servery, kde se informace zpracuje ze strojové do čitelné podoby a předávají se dále na servery klienta, který se zprávou dál pracuje v rámci svého systému. Většina informací jde k vedoucím pracovníkům a ti následně generují svozové trasy závozníků. Řidiči mají své vlastní tablety, kde se jim nahraje svozová trasa, podle které jedou.“ 

Naplněnost si lze nastavit

To, co přesně znamená, že je kontejner plný, si každý může nastavit sám podle toho, jakou má strategii svozů: „Laser měří vzdálenost. Pokud má kontejner má hloubku například 150 centimetrů a naměříte 150, pak je zcela prázdný. Pokud naměříte nula, pak je naplněn až k senzoru, který se obvykle nachází pod otvorem pro vhoz. Teoreticky by to mohlo být ještě o kus výše a vhoz by mohl být ucpaný. V aplikaci je možné si nastavit, jaká vzdálenost se považuje za prázdný a jaká za plný kontejner. To záleží na každém uživateli. Je tedy možné říct, že pokud je textil dvacet centimetrů pod senzorem, pak je již kontejner zcela zaplněný. Jde pouze o aritmetickou operaci, která je konfigurovatelná,“ uvádí Václav Kožený. 

Většina kontejnerů už má senzory. Jak probíhala instalace?

Kontejnery osazovali senzory samotní řidiči: „Implementaci můžeme zajistit, ale většinou si ji zákazník dělá sám. Vše je navrženo tak, aby to bylo co nejjednodušší. Čidlo se připevní pomocí tří šroubů, spodek krabičky je speciálně upravený pro tyto typy kontejnerů. Řidič přiloží šablonu, v ní jsou tři otvory, těmi provrtá, takže se nemůže splést. 

Šablona DistSense Long Screw. Zdroj: Sensority

Z druhé strany se přiloží čidlo, které má už rovnou správný sklon. Je to připravené tak, aby ho bylo možné vyrábět sériově a při instalaci se nedalo moc zkazit. Navíc to zákazníkovi vždy ukážeme na prvních několika kontejnerech.“ vysvětlil Václav Kožený. 

Senzor do textilních kontejnerů. Zdroj: Sensority

Dnes čidla fungují na většině kontejnerů. “Sensority má s řízením odpadového hospodářství i další zkušenosti: „Měří se tříděný odpad v podzemních a nadzemních kontejnerech, ale také odpad komunální. Největší úspory se dají realizovat zpravidla tam, kde je velká nepravidelnost plnění. Někdy je kontejner plný za den a jindy to trvá týden, nebo čtrnáct dní. U komunálního odpadu je pravidelnost větší a u tříděného záleží zejména na typu odpadu. Během lockdownu bylo zajímavé sledovat změny ve vzorcích chování lidí. Například ve městě, v centru Prahy, kde se koše plní rychle, se nyní plnily pomaleji. A naopak na sídlištích se začaly plnit mnohem rychleji, protože lidi byli více doma. Co se týká tříděného odpadu, plní se nepravidelně sklo a kov nebo elektroodpad, to jsou pro nás zajímavé komodity,“ přiznal Václav Kožený.

Zdroj obrázku v záhlaví: www.kloktex.cz.